Už to zase děláte, zase se koukáte do vlastního zrcadla a přemýšlíte, proč zase tahle osoba udělala to, co udělala. A proč zase všechno skončilo, tak jak to skončilo. Přemýšlíte nad tím, co jste měli udělat jinak, a jak se dalo všemu, co teď prožíváte, zabránit. Přicházíte na to, že to šlo všemi možnými způsoby, ale zároveň v hloubi své vlastní duše moc dobře víte, že by to ani jedním vlastně moc dobře nešlo.
Musíte se již odpoutat od vaší sebesvazující sebekritiky, která si sužuje vaše svědomí, jak se jí zlíbí. A nezáleží na tom, zda je vaše svědomí bílé nebo černé, vždy se budete cítit provinile aniž by úplně záleželo na tom, zdali to, co jste udělali, a to, jak jste se rozhodli bylo špatné, nebo ne. Musíte se přestat ze všeho obviňovat, vždyť vy nejste strůjcem všeho zla, vy jste nezasadili otrávená jablka. Musíte se podívat na svoji tvář, pohlédnout skrze své oči do své duše a uvědomit si vlastní hodnotu. Začněte si vážit sebe sama, uvědomte si, že i vy máte svoji cenu, a to ne zrovna malou. Tak se přestaňte litovat, a neobviňujte se za každý nezdar, který zažíváte vy, vaši blízcí nebo vaše rodina. Vždyť nemůžete nést tíhu celého Světa ani kdybyste chtěli sebevíce.
Obyčejný smrtelník na to jednoduše nemá dost sil, aby řešil svůj vlastní život a k tomu ještě dalších pět. Začnete-li se starat o životy ostatních počítejte s tím, že to vše bude na úkor toho vašeho. Vezměte svůj život do svých rukou, a dejte si své důležité věci do pořádku. Protože abyste mohli pomáhat ostatním, musíte nejdříve pomoct sám sobě a odprostit se od sebelítosti, protože jinak vás bude vaše minulost, špatné činy a rozhodnutí pronásledovat do konce vašeho života. Jestli tak neučiníte, tak dřív nebo později začnete chřadnout jako strom, který nemá dostatek vody a nikdy nezažijete opravdovou spokojenost. Nicméně nesmíte zapomenout, že chřadne i strom, který má vody příliš až mnoho.